Odpovědi na otázky redaktorky HALÓ NOVINY :

Je pravda, že za hranicemi ČR končí sláva popu a začíná sláva dechovky ?

Já bych to upřesnil - českého popu a české dechové hudby. Na svých častých zahraničních cestách jsem se kromě Slovenska a známé popularity Karla Gotta v Německu nesetkal se zájmem o český pop a rock, naopak, názory lidí, o kterých si myslím že hudbě rozumí, nejsou při hodnocení této oblasti naší kultury nikterak lichotivé. Zcela opačné poznatky mám právě o české dechové hudbě. Náš stát má oproti zahraničí v tomto směru poněkud odlišné spektrum této žánrové oblasti, kdy samostatné místo zaujímá ta takzvaná „dechovka“ - tedy produkce malých hudebních forem a folkloru v podání malých, zpravidla 10 - 15 členných dechových kapel a činnost velkých dechových orchestrů, 40 - 60 členných, jejichž sférou zájmů je koncertní dechová hudba. Z tohoto pohledu zejména česká dechovka je v řadě zemí světa velice populární a žádaná a dá se říci, že jsme v tomto směru světovou velmocí. A to jak po stránce autorské (F.Kmoch, K.Vacek, J.Vejvoda, J.Poncar, a mnoho dalších již nežijících i současných autorů) tak i interpretační. Každý rok vyjíždí do zahraničí několik desítek takovýchto kapel na akce nejrůznějšího charakteru, a setkávají se vesměs s obrovských zájmem posluchačů a hostitelů, ohlasy na jejich hudební produkce jsou spontánní a nadšené, veliký zájem je i o jejich hudební nahrávky na audiokazetách a CD. Popularita české a moravské dechovky je tak veliká, že jsem se v posledním desetiletí setkal s řadou podobných kapel v zahraničí (např.Nizozemí, Švýcarsko, Německo, ale i USA), které interpretují písně českých a moravských autorů v českém jazyce a dokonce některé vystupují v našich lidových krojích !

A jak je to s velkými dechovými orchestry ?

Zde nám jak se říká ujíždí vlak. Pozitivní je, že orchestry, které se koncertní činnosti u nás věnují, jsou vesměs na velmi dobré interpretační úrovni, jsou zvány na různé festivaly i soutěže, kde se zpravidla umísťují na předních místech a dá se říci, že jsou po stránce hudební prezentace našeho státu ozdobou všech takovýchto akcí. Jejich působení je však u nás stále složitější a náročnější a nedojde-li v nejbližších letech k radikálním změnám ve vnímání této sféry, jako součásti celé tzv.neziskové sféry především ze strany naší politické reprezentace, řítíme se do katastrofy. Katastrofy spočívající v tom, že tisíce dosud umělecky, ale i sportovně a jinak společensky se vyžívajících dětí a mládeže skončí mezi svými početnými vrstevníky na ulicích v zajetí drog, alkoholu a z toho plynoucí trestné činnosti.

To je překvapivé, neočekávané hodnocení. Lze jej doložit nějakými fakty ?

Začnu srovnáním počtu takovýchto uměleckých kolektivů s naším nejbližším okolím. V naší republice v současné době působí již jen asi 60 takovýchto orchestrů (většina Bohu díky na Základních uměleckých školách), v Rakousku je to asi 2 500, v Německu již 10 000, na středních školách a univerzitách v USA kolem 50 000. Takto bych mohl uvádět čísla u většiny evropských vyspělých zemí, Kanady, Japonska atd. Co je však podstatné, věková struktura těchto kolektivů se pohybuje pod 20 let (i při skutečnosti, že členy jsou i hráči střední a starší věkové kategorie). Orchestry jsou ve větší míře součástí hudebních spolků, často několikasetčlenných, kdy všichni „nehudebníci“ vytvářejí optimální podmínky - hmotné i organizační, pro úspěšnou činnost svých orchestrů (není výjimkou, že tyto spolky mají orchestry několika věkových kategorií - děti od 8 let, mládež 14 - 18 let a dospělí). Tyto spolky mají mimořádnou podporu orgánů místní samosprávy, ale i jednotlivých státních orgánů, pro svoji činnost mají vytvořeny odpovídající legislativní podmínky. Za nejvýznamnější považuji skutečnost, že každý plátce daní těchto států může část své daňové povinnosti svobodně, o své vůli, poskytnout na takovouto činnost (ale i dalším neziskovým subjektům - školám, nemocnicícm, sportovním klubům, dětským či charitativním organizacím atd.). Takovýto nástroj naši vládní představitelé zatím nedokázali vytvořit a mám obavy, že i v tomto jsme v Evropě jakýmsi negativním skanzenem (i Slováci uzákonili sice 1%, ale mají jej !). A nejen to, podpora snah o činnost takovýchto struktur (občanských sdružení) u nás je mizivá, potenciál občanských iniciativ je těmito skutečnostmi ubíjen a znehodnocován. Velký podíl na tomto stavu mají i naše masmédia, zejména veřejnoprávní, které již půldruhého desetiletí tuto sféru naprosto ignorují a nejsou s to ani zaznamenat, že naše dechová hudba patří přes obrovské existenční problémy ke klenotům naší hudební kultury.

Co je příčinou ?

V první řadě vidím největší problém v naprosté hudební nevzdělanosti našeho národa. Zatím co ve vyspělých zemích je hra na hudební nástroj jedním z předmětů na všech základních školách - někde volitelných, někde (Švédsko) dokonce povinných, hudební a estetická výchova má dva až pětkrát větší prostor než u nás (Platon:“Dítě nelze ničím jiným tak ozdobit, jako hudbou“), trpí naše základní školy nedostatkem fundovaných učitelů hudební výchovy a hudby vůbec, a jedna hodina týdně je leckde považována za zbytečné plýtvání časem ! Základní umělecké školy přes obrovskou snahu, a v mnoha případech i sebeobětování řady pedagogů ve prospěch dětí, bez možnosti odpovídajícího ohodnocení a uznání, v  prostředí našeho státu, kdy zájmy jsou těmto problémům zcela vzdálené, nemohou tyto mezery i při nejlepší vůli vyplnit a napravit. Tento stav trvá již více generací a zákonitě mladé i střední generaci našich novinářů, politiků i úředníků či manažerů je potřeba plnohodnotného aktivního zájmového uměleckého vyžití naprosto cizí. A co hůře - v naprosté většině nejsou ani ochotni o této problematice polemizovat, natož vytvářet sebemenší podmínky pro hledání nápravy tohoto stavu.

Jak z toho ven ?

V prvé řadě čerpat zkušenosti tam, kde se s tímto problémem dokázali vypořádat. Rakušané například tvrdí, že v podobném stavu byli před více než třiceti léty. Nutné bude zřejmě přehodnotit činnost našich uměleckých svazů, dětských, mládežnických a jiných podobných organizací, jejichž představitelé ještě neztratili vůli zastavit duševní, citovou i morální degeneraci našeho národa, aby spojily své síly a nalezly s využitím zkušeností našich zahraničních přátel cestu, jak donutit všechny ty, kteří rozhodují o současnosti, ale především budoucnosti našeho národa ke skutečné a bezezbytkové práci ve prospěch občanů tohoto státu. Donutit odpovědné orgány, aby všechny prostředky, včetně zahraničních dotací, určené k snížení trestnosti dětí a mládeže a zamezení jejich zájmu o drogy a jiné návykové látky nalezly cestu do struktur zájmových činností dětí a mládeže ve všech sférách a nerozplývaly se v nesmyslných protidrogových a podobných projektech, realizujících zbytečné školení, semináře, produkci dětem nic neříkajících a posměch vyvolávajících tiskovin, publikací a podobně. Využít vlivu všech skutečných osobností našeho státu s domácím i mezinárodním renomé a s jejich pomocí spoluvytvářet skutečný obraz problémů a života prostých a slušných lidí našeho státu, které již dávno nezajímají přihlouplé kauzy našich politiků a přepolitizovaná, či krev a senzace vyhledávající činnost většiny našich mediálních pracovníků.

Petr S