Městská hudba Františka Kmocha Kolín - 130 let plodné a úspěšné práce

_______________________________________________________________________________________

Druhá polovina 18. století a zejména století devatenácté zaznamenává velký rozmach hudebního umění, prezentovaného dechovými nástroji doplněnými skupinou nástrojů bicích. Tzv.“dechové harmonie“, nebo také „turecké hudby“, které měly svůj vzor v kapelách vojenských (bývalí vojenští kapelníci, či vysloužilí vojenští hudebníci stáli ve velké míře v jejich čele) byly zřizovány v nejrůznějších strukturách občanského prostředí : působily na šlechtických sídlech (v Praze, Frýdlantu, Roudnici n.L., Doksech, Českém Krumlově aj.), při ozbrojených sborech měšťanstva, známé byly hornické kapely, nezřídkým jevem byly tzv.koncesované kapely (Praha, Plzeň, Kojetín, Uherský Brod a jinde). V 50.letech 19.století se objevuje instituce městských hudeb, které hrávaly v symfonickém obsazení (smyčce) a při pochodu nebo venkovních slavnostech v obsazení dechovém. Na řadě míst (Olomouc, Kroměříž) byly celé kapely v zaměstnaneckém poměru města. V  letech šedesátých po vydání tzv.“Říjnového diplomu“ nastává doba příznivá velkému rozkvětu civilních dechových hudeb. Masovým rozšiřováním spolků, bohatou zábavní a výletní činností, vznikaly podmínky pro uplatnění velkého počtu kapel. Byly využívány k nejrůznějším potřebám: při tanečních zábavách, koncertech, divadelních představeních, při spolkových „národních“slavnostech, výletech, „vytaženích“ krojovaných korporací, v neděli na náměstích, zahradách, parcích, ostrovech, při cvičeních Sokola a pod.

I představitelé kolínského Sokola se v roce 1871 rozhodli zřídit při své jednotě nejprve trubačský sbor a posléze i celý orchestr. Na schůzi výboru dne 23.srpna 1871 byl oznámen výsledek první sbírky na kroje sokolské hudby v částce 116 zl. 65 kr. Kapelníkem byl jmenován mladý učitel František Kmoch, který při sokolské jednotě, jejíž se stal aktivním členem působil již jako „primáš“ šestičlenné skupiny, účinkující při sokolských cvičeních.

8.května 1872 byla s Kmochem sjednána smlouva pro pravidelné, stálé koncerty v Kolíně v neděle a svátky na Sokolském (dnes Kmochově) ostrově a čtvrteční koncerty a věnečky v místnostech Sokola. Jako odměna byla stanovena pro hudebníky v neděli a svátek částka 1 zl. 80 kr., a ve čtvrtek 1 zl. 30 kr. pro muže. První koncert byl uskutečněn již 15. května 1872 a nastartoval tak dodnes nepřerušenou historii tělesa, které dosáhlo postupem let světového věhlasu.

První vavříny mimo Kolín sklidila hudba ve dnech 12. - 16.července 1873 při velkolepých slavnostech odhalení pomníku Josefa Jungmana v Praze. Na náměstí před pomníkem po dva dny koncertovala za ohromné účasti lidu českého, který neznal mezí v projevech svého nadšení nad výkonem hudby. Byla umístěna do čela průvodu Prahou, přesto, že se zúčastnily desítky kapel pražských, hrála při slavnostním banketu v Měšťanské besedě pražské, kde se jí dostalo uznání tehdejších vůdců národa Fr.Palackého a Fr.L.Riegra, kapelník Kmoch byl obdarován nádhernou taktovkou.

František Kmoch svou houževnatou pílí a dalším sebevzděláváním povznesl svůj orchestr na jeden z nejlepších v Čechách. Po propuštění z  učitelských služeb v roce 1873 byl plně angažován ve prospěch činnosti kapely, byla s ním uzavřena pracovní smlouva jak kolínským Sokolem, tak městským úřadem v Kolíně, což mu umožnilo vedle starostí o hospodářskou soběstačnost orchestru věnovat se i výchově mládeže a kompozici. V krátkém čase se orchestr rozrostl na několik desítek členů a hudební produkce prezentoval v několika podobách: symfonické (smyčce), dechové nebo malých skupinách k tanci. Orchestr na koncertních pódiích prezentoval ty nejnáročnější díla zejména českých skladatelů (Smetana, Dvořák, Fibich a další), v dechovém obsazení se účastnil řady slavností a výletů organizovaných Sokolem (Krkonoše, Valdštýn, Ml.Boleslav, Lipany k odhalení Prokopovy mohyly, na Macochu či do Brna, třídenní výlet do Německého Brodu k odhalení pamětní desky Havlíčkovi, či největší výlet Sokola s 1400 účastníky do polského Krakova v r.1884 atd.). Časté byly zájezdy po zemích českých a moravských s koncertním zaměřením, orchestr hrál ale i ve Vídni, Budapešti, v roce 1896 uskutečnil tříměsíční honorovaný zájez do ruského Nižního Novgorodu na světovou hospodářskou výstavu, v jejímž rámci se mimo jiné konala i korunovace cara Mikuláše II.

Po úmrtí Kmochově 30.dubna 1912 se taktovky ujal v té době mladý hudebník - člen orchestru Alois Vlasák, který po dvaačtyřicet let pokračoval v  práci a tradicích vybudovaných Kmochem. Zejména po I.svět.válce pokračoval v prezentaci hudby po celé vlasti, účastnil se sokolských sletů. Město poskytlo orchestru další podporu, kdy se v roce 1922 stal hudbou města Kolína. Významným mezníkem v historii hudby je 14. srpen 1927, kdy jako vzpomínka 15.výročí úmrtí Františka Kmocha je uspořádán večer z jeho děl, přímým přenosem vysílaný Radio Jurnálem. V roce 1937 se hudba zúčastnila soutěže ve francouzském Cannes, odkud si orchestr dovezl vítězství.

I po umělecky chudých letech válečných pokračuje úspěšná činnost Kmochovy hudby. Od roku

1954, kdy umírá kapelník Alois Vlasák se v čele orchestru vystřídala více jak desítka dirigentů. Jiří Jaroch, zeť Aloise Vlasáka symfonik a rozhlasový pracovník, působí u orchestru jeden a půl roku a v roce 1955 po něm přebírá taktovku bývalý vojenský kapelník Václav Tyr. Byl posledním, který uplatňoval obsazení orchestru v symfonické (smyčcové) i dechové podobě. Na desítkách koncertů na domácích pódiích, ale i např. ve Vídni připravila hudba pod jeho vedením nezapomenutelné zážitky. V roce 1961 přichází do čela orchestru rovněž bývalý vojenský kapelník Jan Vostrčil, kapela za jeho řízení často vystupovala v Praze, Vostrčil zve na koncerty i řadu profesionálních sólistů (sestry Skovajsovy, Standa Procházka a další). Stal se i spoluiniciátorem vzniku festivalu dechových orchestrů na paměť zakladatele kapely, který nese název „Kmochův Kolín“, a jenž se stal za dobu své existence velmi významnou kulturně společenskou akcí, přesahující dnes svým významem hranice naší vlasti. S orchestrem pracoval osm let a stal se známým i jako filmový herec. V roce 1970 byl konkurzním řízením jmenován kapelníkem dosavadní kapelník Posádkové hudby Bratislava Zdeněk Josef, ambiciózní dirigent, skladatel a aranžér, za jehož působení se orchestr prezentoval i na televizních obrazovkách - západoněmecká televize nahrála pořad ze skladeb Františka Kmocha za přítomnosti jeho dcery Anny Kmochové (březen 1971). Bohužel krutý osud zasáhnul celý kolektiv, kdy Zdeněk Josef v červenci téhož roku ve věku 37 let umírá. Taktovky se ujímá hudebník - člen orchestru Josef Novák, organizační činnosti dostává na starost Josef Materna. Za řízení kapelníka Nováka je orchestr představen i čs.televizí, slavnostním koncertem v pražské Lucerně vyvrcholily oslavy 100 výročí trvání kapely. Část orchestru hrála v kolínském Krajském divadle jako hudební doprovod hry J.Cziviše „Kmochova česká muzika“, orchestr nahrává první dlouhohrající desku. V roce 1974 je kapelníkem ustanoven Ivan Fišer, mladý dirigent, který současně vede i kolínskou filharmonii a dechový orchestr ZUŠ, pracoval s orchestrem již za svých studií. Hudbě se v tomto období větí měrou otevírají hranice naší vlasti, stále častěji je zván do zahraničí. (r.1973 SSSR, Maďarsko,r. 1974 a 75 NDR,r. 1976 Bulharsko, Rakousko, r.1977 3x NDR, Rakousko, Polsko) V roce 1978 nastupuje do čela hudby Miroslav Císař, i pod jeho vedením hudba natáčí pro ČST, pokračuje v úspěšných  zahraničních zájezdech(r. 1978 Francie, Rakousko, NDR, r.1979 2x Rakousko, NDR). V roce 1980 dochází opět ke změně kapelníka, v  srpnu přichází František Štejnar. Zkušený dirigent připravil orchestr na další záznamy pro ČST (v rámci cyklu „Můj domov“ - leden 1981 a pořad ke 110. výročí hudby - 1982), absolvoval zájezd do NDR, absolutního vítězství dosáhnul na mezinárodní soutěži v Böselu (SRN). Hned v následujícím roce orchestr přesvědčivě vítězí na mezinárodní soutěži v Epinay sur Seine ve Francii. Celkem zde provedli 11 vystoupení, které zhlédlo na 25 tisíc diváků. Krátce na to - v červenci František Štejnar umírá. K orchestru je opět povolán Ivan Fišer. V následujícím roce hudba obhajuje vítězství na soutěži v německém Böselu. Za jeho působení dochází opět k významné události : po více jak sto letech se členskou orchestru stává první žena - studentka Jitka Dušková (dnes Křičková) posílila skupinu fléten. V roce 1987 přichází do čela orchestru ředitel lidové školy umění v Kolíně Miroslav Zeman, pod jehož vedením hudba absolvuje zájezdy do Norska, kde se zúčastnila mezinárodního festivalu v městě Hamar, a do Gransee v NDR. Počátkem roku 1988 nastupuje do čela kapely dlouholetý vojenský kapelník, skladatel a dirigent Josef Maršík. Za svého desetiletého působení významným způsobem pozvedl úroveň orchestr, opět spolupracuje s významnými profesionálními sólisty, ve větší míře uplatňuje prezentaci instrumentálních sólistů orchestru. Natočil řadu snímků pro čs.rozhlas, LP desky a kazety, CD, vystupuje s orchestrem v televizi. Zavedl pravidelné jarní a vánoční koncerty v kolínském divadle. S orchestrem uskutečňuje historické zájezdy do Velké Británie (1990) , Itálie (1991),Kanady a USA (1993).Téměř každý rok se orchestr představuje i v dalších evropských zemích (Rakousko, SRN, Nizozemí a další). Za aktivní organizátorské činnosti Josefa Maršíka se rozvíjí do významných mezinárodních rozměrů, přesahujících evropský kontinent i mezinárodní festival Kmochův Kolín. V roce 1990 navázala Kmochova hudba spolupráci se znovu obnoveným Sokolem, krátce na to se součástí stává skupina mažoretek „Srdíčko“, vedené Jarmilou Pavlíčkovou a Věrou Keltnerovou. Aktivně pracují i malé orchestry vedené Josefem Maternou a Milošem Glosem, novým organizačním vedoucím orchestru.

Po zaslouženém odchodu na odpočinek střídá Josefa Maršíka počátkem roku 1998 další dlouholetý vojenský dirigent a kapelník Petr Stříška (naposledy 1975 -1992 Posádková hudba Praha), skladatel a pedagog s dlouholetou praxí v oblasti zájmových uměleckých aktivit (1981 1996 umělecký poradce Dechového orchestru Labín v Brandýse n.L. - Staré Boleslavi), člen Společnosti dechové hudby při AHUV v Praze a od roku 1993 prezident Sdružení dechových orchestrů České republiky. Orchestr dostává opět nový impuls: je doplněn o chybějící nástroje - hoboj, fagot, sekci saxofonů, kontrabas, baskytaru, což vede i k modernizaci repertoáru a dalšímu rozšíření žánrové struktury koncertních programů. Výrazným způsobem je rovněž doplňován především mladými hráči, pravidelně spolupracuje s významnými profesionálními vokálními sólisty (Renée Nachtigallová, Ivana Töröková, Aleš Briscein, Jiří Staněk a další), uplatnění však nacházejí i „domácí“ vokální i instrumentální sólisté. Nadále je s mimořádnými úspěchy prezentován v zahraničí (Francie, SRN, Nizozemí, Rakousko, Polsko, Slovensko a další). V ostravském studiu ČT nahrává televizní pořad (1998), vítězí ve své kategorii na mezinárodní soutěži dechových orchestrů v Praze (1999), v roce 2002 vydává nové CD pod názvem „Na stříbropěnném Labi“. Po deseti letech nejisté právní existence se v roce 2001 orchestr stává organizační složkou Města Kolín s třemi profesionálními pracovníky (kapelník, organizační vedoucí, archivář), vzniká nový výbor, který tvoří zástupce rady zastupitelstva města, vedoucí odboru kultury, školství a tělovýchovy městského úřadu, kapelník a dva

volení zástupci orchestru.V roce 130. výročí založení dnes Městské hudby Františka Kmocha v Kolíně jsou tak naplněny všechny podmínky pro další úspěšné a plodné naplňování odkazu svého zakladatele, odkazu významného umělce, skladatele a dirigenta, ale i pedagoga, organizátora a velkého vlastence, který se i díky své kapele stal osobností světového významu.

Petr Stříška